Děti jsou radost, ale i starost, to řekne každý rodič. Každý také chce, aby z jeho potomka něco bylo, a mnohokrát se rodiče trápí, když se dítě neučí dobře. Ono je to ale trochu složitější. Pořadí nebo místo, na kterém se narodí to či ono dítě, určuje a utváří potom jeho osobnost. Když se narodí první dítě, tak se mu logicky dostává největší pozornosti, ale také si z něj rodiče udělají s nadsázkou řečeno, pokusného králíka, na kterém si všechno vyzkouší. Také se do prvorozených vkládají ty největší naděje. To může mít i negativní dopady na dítě, protože je hnáno ambicemi rodičů a posléze následuje to, co musí přijít – stres.
Ten přichází, protože dítě nechce zklamat svoje rodiče, kteří do něj vkládají někdy až přehnané naděje. Typickými vlastnostmi u prvorozených je například individualismus, perfekcionalismus, vůdcovství, zodpovědnost, cílevědomost, ale také konfliktnost. Rádi slyší slova chvály a uznání. Prostřední dítě odmalička tzv. hledá svoje místo na slunci. Stále se totiž musí o něco dělit a často jsou srovnáváni s prvorozeným. Mají schopnost komunikace, družnou povahu, tvořivost, houževnatost, dokážou nadchnout okolí pro určitou věc, mají vysokou míru empatie, na druhé straně se snadno dají ovlivnit, ale brzy se dokážou osamostatnit. Rodiče by ho neměli srovnávat se starším sourozencem.
Benjamínci to mají asi nejsložitější. Sice bývají považováni za nejroztomilejší, protože jsou nejmladší, ale také zároveň hodně zakusí od sourozenců, ať už v dobrém nebo špatném. Velmi často se stává, že špatného bývá víc. Rodiče ho nejvíce chrání, protože je to prostě jejich miláček a starší děti to docela nelibě nesou, i když ne vždycky. Obvykle bývají extrémně klidní, ale umí si klidně říci i svoje, nenechají na sobě tzv. dříví štípat, ale na druhé straně jsou tišší, trochu uťápnutí, mají velkou míru citu a dokážou se i vcítit do druhého a vyslechnout ho. Nemívají ani přehnané ambice, natož nosy nahoru.